THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nevím, zda na název aktuálního alba českobudějovického komanda „Sunrape“ čili „Zprznění slunce“ měli vliv loňské povodně, ale od roztočení kotoučku na nás jejich produkce vlétne jako zuřivé tsunami. Nejprve si však vyslechneme krátké patnáctivteřinové intro, tvořené zvuky ze vzdálené planety a pak… Nebudu nic zastírat, nová tvorba INGROWING se mi velice zamlouvá. V žádném případě nezůstali stát na místě. Z minulého alba „Suicide Binary Reflection“ byla ponechána zběsilá grindovost naroubovaná melodičností slýchávanou z dema „ Perverted Look At The World“. Tuto skutečnost určitě ocení při živých vystoupeních především všichni tancechtivý příznivci. Jednotlivé skladby na sebe navazují a vytvářejí prakticky nerozlučný celek. Nepřeslechnutelná je hlavně rozmanitost vokální složky, kde se Vlakin vyřádil při svém nezaměnitelném murmuru či skřehotu, zaslechnout však můžeme i mluvený projev. Obdivuhodná je též Zbyňova hyper rychlá hra na bicí – v každé skladbě dočkáme pořádné smaženice. Skupina se zkrátka prezentuje jako brilantně seřízené kukačky.
Těžko z tohoto kompaktního alba vyzdvihnout jednotlivé skladby, ale dvě mi utkvěly v uších nejvíce a nemohu se jich za žádnou cenu zbavit. První, na albu šestá v pořadí pod názvem „Four Murders Guaranteed (D.C. Sucks Part Two)“, zaujme především zmiňovanou vokální dovedností. „Not Enough (Budweis City Babies Revenge)“ je druhý hitovými ambicemi posedlý kus. Rozjede se šílenou grindovou jízdou, aby přešel v melodickou pasáž zakončenou vytříbeným sólem, vokálními party připomínajícími žabí stvoření, a ukončil vše závěrečnou náklepovou zběsilostí, a to vše za minutu dvacetšest vteřin… ufff. Vysoké ohodnocení snesou i ostatní součásti tohoto kompletu, jako je obal a texty (dva z nich si můžete ve svém rodném jazyce přečíst na internetových stránkách kapely), na kterých se tradičně podílel mistr Chymus. Svou troškou přispěli též Vlakin a Frintosaurus. Též po zvukové stránce můžeme těžko něco vytýkat; i když se hudba posunula zase kousek jiným směrem. Zůstala totiž hutnost a čitelnost. Celková délka alba přesně vyhovuje požadavkům posluchačovým, neboť čitá něco málo přes půl hodiny.
INGROWING se povedla brilantní práce. Mám dojem, že až „Sunrape“ uslyší zahraniční konkurence, závistí zbledne…
INGROWING se povedla brilantní práce. Mám dojem, že až „Sunrape“ uslyší zahraniční konkurence, závistí zbledne…
9 / 10
1. Here Comes The Sun
2. Cyberspace
3. Eradicated
4. Annelid Cult
5. Fragmented Oracle
6. Four Murders Guaranteed (D.C. Sucks part Two)
7. The Darkness Inverted
8. Sunrape
9. Virtual Bleed
10. Nebular
11. Not Enough (Budweis City Babies Revenge)
12. Spectral Passages
13. Illumination
14. Raped
Ætherpartus (EP) (2009)
Cloned & Enforced (2006)
To Clone And To Enforce (split s EXHUMED) (2006)
Sunrape (2003)
Suicide Binary Reflections (2001)
Ingrowing/Impetigo (split) (1999)
Cyberspace (1998)
Perverted Look At The World (1996)
Kvalitka
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.